Cestou, necestou, polem, nepolem.......
Jelikož se nám naše maminy čím dál tím více kulatí a chytrá kniha povídá, že v 6. týdnu už nemáme podnikat dlouhé výlety, dokonce ani počasí nás nesvádí k nějakým extra dlouhým procházkám, urvali jsme si alespoň nedělní chvilku mezi kapkami deště, nastartovali auto a popojeli kousek do Motola, kde je moc hezký a námi i psíky oblíbený lesopark.
I když maminy by nejraději dělali kuličky v křesle a moc se 
nehýbaly, nedá se nic dělat, i na to moudrá kniha myslí a nabádá i čím dál tím lenivější maminy k alespoň nějakému pohybu, alespoň v mírném tempíčku a po rovinkách, aby jim neochably svaly - ještě se budou hodit a jak 
!!! A tak jsme poslechli moudrých rad zkušenějších a vyrazili jsme.
Sluníčko svítilo, les a louky voněly a pejskové nadšení ze svého 
oblíbeného prostředí si užívali lesíka, stopiček, loužiček, šišek, klacíků, všemožných fujtajblíků a vyhlídek. Očuchaly se s jakýmisi pejsky (o to naše maminy už zrovna příliž nestojí
), ale žádný strach, Fifinka s Cindičkou si nyní, s blížícími se štěňátky, vzaly ochranu smečky na starost a každého přiběhnuvšího pejska okamžitě obklíčí, zpacifikují, uvedou na pravou míru, takže každý takový vetřelec se nakonec ještě ráááád vzdálí a DOBROVOLNĚ!!! 
A tak si pomalu kráčíme a najednou se stala strašná věc!!!! Kde se 
vzal, tu se vzal, rozběhnuté Fifince plně zaujaté právě objevenými novými a ještě lepšími stopičkami zastoupil cestu ŠNEK!!! Strašlivý a hrozivý predátor s obrovským obrněným krůnýřem a vystrčenými růžky (kdoví, co je to za strašné zbraně hromadného ničení
)!!!! Kdyby včas neuskočila, málem jí ukousl nohu!!!! Jen, díky svému postřehu a neohroženému přístupu předešla celoživnotnímu zmrzačení!!!!! Uffff, tentokrát to bylo o fous!!! No, zkrátka praštěná Fífa - co k tomu víc říct.
A tak jsme se dál courali tempem kulatících se mamin, sbírali klíšťata, 
pili z louží (tedy jak kdo
) a vyštěkávaly všechny stopičky a že jich tam bylo (také jak kdo, že Fífo?
). Pak jsme se pokochali výhledem z vrcholku kopce, očuchali všechny rozkvetlé kytičky a pomalu se skutáleli (s maminami už to jinak nejde - a bude hůř) k autu, ještě jsme se stavili u McDonald´s pro zmrzmošky, "šejky" a colu a hurá domů. Pejskům už v hlavě odbíjely hodiny, že je čas na večeři a to se hladovým bíglům 
těžko rozmlouvá a věčně hladové maminky už začínaly být značně nervózní a vůbec, to už přestává veškerá legrace. Že takhle jim ty štěňátka nikdy nevyrostou a že jsme pěkní saďouři a že to na nás prásknou ochráncům přírody...............
. Atak chca-nechca, vyrazili jsme k domovu.....................