Návštěva Zoo Praha
Tak jsme zase opět vyrazili s pejsky do zoo. Tentokrát jsme vzali všech 7 pesanů, kamaráda Jirku s dcerkou Kačenkou a naši Albětku (jsou s Kačenkou stejně staré a tak si to holky řádně užívali po svém
) Kamarád Jirka měl za úkol fotit, jelikož nám už chyběli ruce. Bohužel, to je důvod, proč je zatím vyprávění bez fotek - strejda je sysel.
Tedy ne přímo jako že by bylo zvířátko, ale prostě na fotkách sedí a nevydá a a nevydá................ale vydá
, nebojte, já je zněj pravidelně dyndám a když já dyndám, tak se to nedá zas až tak dlouho vydržet a on je určitě pošle a ještě rád.
Že jo, Jirko - teď, když už jsi prásknutej veřejnosti, tak prostě musíííííš !!!!
3.7.2010 - Tak vidíš, strejdo, a jde to viď? ....................a alespoň pár foteček je tady Díky
Pejskové byli samozřejmě jako vždy nadšení. Zvířátka je prostě baví. Bohužel však tentokrát byla zvířátka hodně schovaná v domečkách, kam za nimi pejskové nesmí a nebo se jen tak válela na prvním jarním sluníčku.
Copak, nám to tak nevadilo (zvířátka už chronicky známe), ani pejskům to moc nevadilo (hlavně, že dostatečně "voněly" všechny výběhy) a nakonec se i pár zvířátek se našlo, aby bylo co obdivovat. Ale kámen úrazu byl v tom, že jsme tudíž jako zvířátková atrakce byli v celé zoo více méně jen my 
. Ze začátku jsme to brali jako legraci. Všichni se k nám hrnuli se slovy "hele, přeci jen tu nějaká zvířátka jsou" a rovnou začali všechny pejsky hladit a mazlit se s nimi a motat se dovodítek a počítat, kolik jich vlastně máme a vyptávat se....................no, kdybychom vybírali "vstupné", tak jsme si tentokrát opravdu vydělali "balík". Pejskové vzorně stáli, leželi, či skákali a olizovali podle přání kolemjdoucích a užívali si věčného hlazeníčka a mazleníčka. 
Jen byl trochu problém ujít víc jak 10 metrů v kuse
. Byli jsme přepadáváni ze zálohy (abychom neutekli), byli k nám přistrkováni dětičky všech věkových kategorií, které se buď báli, nebo se naopak snažili dělat si z pejsků koníčky. Byl jsme mnohokrát požádáni o skupinové foto s rodinami (tedy my jsme byli od pejsků odehnáni, abychom nepřekáželi) ...... jestli jako nevypadáme dost jako bígl, nebo co? I když Petr byl několikrát připočítán k bíglům, tak nevím, jestli už měníme podobu, či co......... no, dost možná nás tam už příště nepustí, jako že pejskové bez doprovodu do ZOO nesmí.
No a pak jsme byli mnohokrááááát........... a když říkám mnohokrát, tak myslím opravdu mnohokrát spočítáni a přepočítáváni (pejskové to nikomu zadarmo nedali a mátli tělem 
) Nejlepší byl chlapeček, který uměl počítat jen do tří. Ale jak byl malinký, tak byl chytrý.
7 bíglů spočítal následovně:
Maminka: Honzíčku, spočítej pejsky........
Honzíček: 3
Maminka: tak snad jejich víc, ne?
Honzíček: tři a jeden a........ zase tři (vždyť říkám, malý šikulka)
Zato počítání dopělých s následným rozhodnutím kdo je čí tatínek, maminka sestřička, či výkřiky jéééééééé, to jsou pěkná štěňátka, to je určitě jeden vrh, co, bylo už posléze docela únavné.
Dobré bylo také zvolání: jéééé, oni mají samé psy (nutno podotknout pro neznalé, že psa máme jen jednoho, ostatní jsou fenky)
Zvolání: jéééé, 101 dalmatinů v ZOO, jsme si už ani nevšímali (to jsme byli nuceni vyslechnout mnohokrát)
Spousta lidí si u nás rovněž zamluvila budoucí štěňátka, takže čubinky snažte se, máte co dělat.
Zkrátka zoo jsme si užili jak se patří. Vyzkoušeli jsme všechny hospůdky (to bíglíci rovněž ocenili), holky vyzkoušely všechny prolejzačky, klouzačky a hřiště, co jich jen zoo nabízela. Pak se dokonce zvládly i ztratit. Tedy ony se neztratily, my jsme ztratili je, což je ta lepší varianta, jelikož nás zase našly když měli potřebu vlastnit opět na chvíli rodiče.
Takže nakonec to bylo rozhodně pestré, rozhodně náročné, ale také hezké, i když tentokrát poněkud jinak hezké než jindy. No, a protože jsme zvířátkoví maniaci, určitě se do ZOO zase brzy vrátíme.