Se štěňátky na chalupu
Štěňátka nám rostou jako z vody. Beatčině Frídě už je 7 1/2 týdne a Elsičky mimískům 6 1/2 týdne. Čím více rostou, tím jsou i zvídavější a mají potřebu poznávat nové věci. Jelikož chceme, aby byla co nejvíce připravená na život a řádně socializovaná, nezbývá, než kromě mazlení (a toho mají vskutku dostatek
) a prohlídky celého bytu, dopřát miminkám i pobyt na sluníčku na zahrádce a s tím spojenou jízdu v autě.
Začneme od konce - jízda v autě. Jelikož štěnda v autě na volno být 
nemohou, musela "chca-nechca" do přepravky. A to se nám ale vůůůbec nelíbilo
. Málo místa, není pořádně nic vidět, no zkrátka se nám to moc nelíbilo a také to dávala řádně najevo
. Musím říct, že páníček je neobyčejně statečný. Plné auto psů, z čehož 7 uřvaných štěňátek domáhajících se dost jednoznačně svobody. Neřekli jsme si za celou cestu ani slovo. Ne, že bychom byli tak nemluvní, ale vydávat jakékoliv artikulované zvuky nemělo smysl, jelikož stejně nikdo nikomu nerozuměl. Štěňátka, co se týká decibelů jednoznačně vítězila na celé čáře. A nejen decibelů. Vůně linoucí se z přepravky napovídala, že štěnda se nám za tohle příkoří řádně pomstila.
Maminy a ostatní pejskové se tvářili, že ty přízraky v bedně k nim rozhodně nepatří a nerušeně sledovali ubíhající cestu oknem auta. Ale když jsme dorazili na chalupu, bylo i na nich vidět, že docela rádi vystoupili z "jámy lvové". No, vystoupili....vyřítili se a prchali od té uřvané a zapáchající bedny co nejdál to šlo. 
Atak jsme postavili ohrádku a vypustili štěńátka. To co vybíhalo z bedýnky nebudu raději komentovat. Štěňátka i bedýnka musely být řádně očištěna, omyta, osušena...........a i tak se s nimi v nejbližší době nějak neměl nikdo zájem mazlit...............vůbec nechápu proč
.
Zato štěńátka byla nadmíru spokojená. 
Začala neuvěřitelnou rychlostí lítat po celém výběhu, štěkat, prát se, hrát si s hračkami a hlavně koumat všechno nové. Jůůůůů tráva, hele kámen, jééééé klacíček 
. No, nadšení nebralo konce. Velcí pejskové si také užívali řáděníčka a nejvíce se bavili hrátkami se štěňátky a honěním se kolem ohrádky dokola, což se líbilo nejen jim, ale zejména štěňátkům, která běhala uvnitř ohrádky za nimi. Je to až neuvěřitelné, ale ta mrňata jim stačila.
Ale zážitků bylo přeci jen dost a dost. Atak fotek je dostatek 
nejen z řádění, ale také odpočinku. Přiznáváme, že fotek z odpočinku je i trochu více. Čapek měl pravdu, fotit štěňátka opravdu není vůbec jednoduché. Buď jsou všechna rozmazaná a nebo jsou tak rychlá, že na fotce už zůstane jen ocásek právě odcházejícícho štěňátka, nebo je na fotce už úplně jiné štěňátko, než jsme původně chtěli nafotit. A vyfotit právě TUHLE úžasnou scénku - NEMOŽNÉ!!!! (pro informaci na této fotce se štěndo s páníčkem přetahuje o popruh na foťáku)
Hlavně, že štěńátka i osatní pejskové byli spokojení. Jak by také ne. 
Páníček si vzal dovolenou, když už se to počasíčko takhle hezky vyletnilo, takže na chaloupce jsme byli každý den. Štěňátka krásně prospívala, s náramnou chutí baštila i když je pravda, že toho zase o to víc vyběhala. A velcí pejskové si užívali sluníčka, a řádění co hrdlo řádí. Tak hodné pejsky jsme cestou domů ještě neměli. Spali a spali a spali. A to nejen velcí, ale i ti uřvánci v bedně, což jsme zejména všichni ocenili. A jelikož jsme na chalupu dojížděli denně, nastalo i to, o co jsme usilovali, že štěnda si hezky zvykla i na cestování autem a při posledních cestách se z přepravky ozývalo maximálně už jen takové tenké štěbetání kačenek těšících se zase na výběh na travičce.
Avšak poznání velikého výběhu udělalo své, takže jsme museli kromě častějšího výběhu štěňátek po bytě a balkoně zvětšit i jejich štěňěčí bednu na spaní a hrátky bez dozoru na dvojnásobek. Takže 1/2 obýváku je teď ve vlastnictví štěňátek, ale co by pro ty malé medvídky člověk neudělal, že?
Už se nám blíží první očkování a čipování a to znamená, že se blíží 
doba, kdy se s některými štěňátky budeme muset rozloučit. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale čím víc se to blíží, tím víc bych ještě alespoň na chvilku zastavila čas. Je to sice náročné, ale užili jsme si i spoustu hezkých chvil a legrace. Čím jsou štěńátka větší, tím více poznáváme jejich povahy a osobnosti. A tohle jsou opravdu povedená štěnda. Veselá, živá, hravá, všechno je zajímá a ničeho se nebojí. A hlavně se stráááášně ráda mazlí. Bude se nám po nich stýskat.
Ale protože nás to baví a krásná a zdravá štěňátka jsou ta pravá odměna chovatele, určitě to dlouho nevydržíme a nějaká ta štěňátka časem zase určitě pořídáme. 
(Fotogalerie 1) a (Fotogalerie 2)