CHS bíglů B E S T I O L I N A

Dnes jsme se jako každý podzim vydali na naší letošní již několikátou návštěvu pražské ZOO.  Dnešní den se nám hodil, jelikož jsme měli dovolenou, tak že příliž lidí v ZOO nebylo a počasí naopak bylo......... a to velice příjemné.  Zvířátka měla náladu a přitom se evidentně docela nudila díky nedostatku návštěvníků. Přítomnost smečky bíglíků proto pro ně bylo náramné povyražení. Nejdříve jsme zamířili k lachtanům s tím, že to bude zábava spíše pro nás, než pro pejsky. Ale mýlili jsme se. Jedna lachtaní samička, jen co nás uviděla, připlavala až ke sklu a začala se předvádět. Nejdříve se přes sklo "očuchala" se všemi pejsky a pak začala dělat ve vodě přemety. Mezitím se vždy vrátila, opět se "očuchala" s pejsky a opět jim ukázala, co všechno umí. Pejskové byli jak u vytržení.  Jen my jsme to po chvíli museli vzdát, jelikož začali předvádějící se samičce lachtana po chvíli skandovat nadšeným štěkotem a to je poněkud v rozporu s pravidly ZOO, atak jsme se sebrali a pokračovali za dalšími zvířátky.

Obdivovali jsme nádherné pelikány a tukany. Roztomilé tapíry a přátelské opičky. Do těch se zamilovala zejména naše Fifinka. Stála opřená u jejich expozice, opičky nadšeně pobíhali u předního skla a Fifinka házela rozněžnělé výrazy na opičky a střídavě prosebné pohledy na nás: .........."Alepoň jednu opičku chci domůůůů, prosííííím, já se o ní fáááákt budu starat"............Ona má totiž Fifinka právě "falešku", což v jejím případě znamená nejen to, že by nás snědla po večeři, ale zejména to, že se touží starat o kdejaké malinké zvířátko, které se jí připlete do cesty.  Leč nicméně opička jí byla po nějaké chvíli rozmluvena a mohli jsme pokračovat v cestě. Tentokrát už ani nepíšu o tom, jaké pozdvižení jsme v ZOO dělali my. Nejen, že jsme byli opět neustále sčítáni, ale také jsme byli hlazeni (tedy bíglové), foceni a zavalováni dotazy. Ale už si na tento zájem pomalinku zvykáme. Bíglíci s nadšením, my už s menším nadšením, ale vzhledem k tomu, že v pondělí nebývá zrovna v ZOO nával, dalo se to celkem vydržet.

Atak jsme pokračovali dále kolem tygrů, kamzíků a jelenů, kteří nás všichni nadšeně vítali a přicházeli za námi až těsně k ohradám a zvědavě jsme se vzájemně okukovali. Takovouto pohodovou cestou jsme se dostali až ke kočkovitým šelmám. Zabočili jsme k výběhu levharta, který, jak jsem vzápětí zjistila ležel kousek od skla a jen co nás zbystřil, přikrčil se a zaujal polohu těsně před lovem. A pak už to byl jen blesk, kdy vyrazil, přiřítil se ke sklu a začal dorážet na bíglíky. Evidentně se tím náramně bavil, jelikož každou chvíli odskočil a znovu přiskočil ke sklu a doprovázel nás tak celou cestu. Pravda, bíglíků byla převaha a ač malí, nechtěli se nechat sežrat zadarmo. Atak začali vyvádět...........no, opět jsme museli opustit výběh a pokračovat v cestě. Levhart se však za nám dlóóóuho koukal, jakoby mu sebrali hračky.  Fotka sice není příliž kvalitní, ale snad alespoň trochu přiblíží atmosféru. Bíglíci v této chvíli měli čumák cca 20 cm od skla v místě doskoku hravé šelmičky...........................

No, a pak už přišli na řadu naši oblíbení příbuzní - vlci. Když jsme přišli k výběhu, vlci se procházeli na druhém konci výběhu a lidi u skla marně ukazovali malým dětičkám v dálce se pohybující "cosi" . Jen jsme však dorazili ke sklu my, odpojil se jeden vlk a hned si nás přišel prohlídnout. Takovéhle strakaté komando zřejmě každý den nevidí................ Pravda je, že přítomnost bíglíků narozdíl od nich bral s nadhledem.  To však zdaleka nebyl konec dobrodružných setkání bíglíků se zvířátky. U každého výběhu se totiž opakoval stejný scénář. Jakmile jsme se zastavili, abychom v dáli shlédli nějaké to zvířátko, Dotyčné zvířátko okamžitě přiběhlo k nám a nadšeně si bíglíky prohlíželo a očuchávalo. Zejména vydry začali vodní tanec, což Cindy dohánělo k šílenství.

Na závěr procházky nás i bíglíky však čekalo největší překvapení. Když jsme došli k výběhů ledních medvědů, scénář se opět opakoval. Dosud nudící se medvědi z dálky pokukovali po lidech, kteří se je snažili všemožně nalákat ke sklu. Bíglíci to dokázali během vteřinky. Ne, že by pomalu se zvětšujícím bílým "pejskem", který každým metrem rostl, nebyli trošku překvapeni. Ale největší nadšení a zážitek byl, když se milý medvěd rozeběhl a hupsnu do vody přímo ke sklu, kde jsme stáli. Vlna vycákla do ohromné výše i na sklo a jen co se voda trochu uklidnila, se mezi bublinkami objevila obrovská bílá hlava medvěda. Bíglíci byli přímo nadšeni. Zejména Fifinka s Kubíkem začali mědvěda okamžitě zkoumat. Ale ani ostatní se kupodivu nebáli a zírali na obrovského medvěda, který se začal ve vodě převalovat a předvádět. Ještě když jsme odcházeli, medvěd se za námi stále díval a plácal packou na sklo, jako by nám mával na rozloučenou.  

Sotva jsme nasedli do auta, bíglíci popadali a usnuli. A jen s malinkou přestávkou na cestu domů a jídlo spali až do rána.