CHS bíglů B E S T I O L I N A

28.10.2011

Barvářské zkoušky honičů Hlavenec

Nastal den "D" a my jsme se vypravili s naší fenečku Cinnamon Tergy "Cindy" na Barvářské zkoušky honičů do Hlavence. Sešli jsme se v místní hospůdce a dorazili jsme mezi prvními. Páni rozhodčí už seděli u svého stolu a společně s Kateřinou Ryšavou, která připravovala veškerou dokumentaci a MVDr. Kateřinou  Malíkovou, která kontrolovala očkování a  prováděli poslední přípravy před zkouškami.  Nálada byla příjemná i když trošku nervózní. Přeci jen zkoušky jsou diciplína, ve které musí pejskové ukázat nejen své vlohy ale také poslušnost. Nikdo však dopředu neví, jaké okolnosti mohou vzniknout, které ovlivní jinak dobře vycvičeného pejska a ten nakonec provede nějakou lumpárnu a zkoušky nesloží. A i když Cindy koluje v žilách krev jejího tatínka Originála Tergy, který je již Šampion práce, člověk nikdy neví. Brzy však dorazili i naši přátelé a bylo hned co probírat a nervózní atmosféra se přeci jen trochu uvolnila.

Dlouho očekávaný okamžik však nastal a všichni jsme se odebrali do lesa, kde pro nás bylo připravené centrální stanoviště s občerstvením a ohýnkem na zahřátí a opékání buřtíků.

Jen jsme se všichni sešli na místě, zahajovací ceremoniál mohl začít. Byli nám představeni všichni rozhodčí, a rovněž jsme byli seznámeni se všemi důležitými informacemi ohledně průběhu zkoušek a každý si vylosoval své číslo.

Poté jsme byli podle čísel rozděleni do dvou skupin a každá skupina dostala přiřazené dva rozhodčí. Jako první disciplína byla dohledávka střelené černé zvěře (kance) a poté hned chůze u nohy v tyčovině. Každý pejsek měl svoji stopu, která se pak losovala přímo na místě. My jsme měli číslo 9 a vylosovali jsme si poslední stopu. Na jednu stranu bylo prima, že jsme se Cindy (a hlavně já) mohli ještě trošku zklidnit a připravit se, na druhou stranu všichni postupně splnili svůj úkol a my jsme s napětím očekávali, co nás čeká a jak dopadneme.

Po každém vypracování stopy nás všechny ostatní zůčastněné rozhodčí seznámili jak pejsek stopu vypracoval, zda hlásil zvěř a jak uspěl při chůzi u nohy. Nakonec jsme přišli na řadu i my. Poté, co jsme se nahlásili k vypracování stopy rozhodčím, mohla jsem Cindy nasadit na stopu a vyrazili jsme. Cindy ač její stopa vedla rozrytým lesem od kanců stopičku krásně udržela a když byla vypuštěna z vodítka na dohledávku prasátka vyrazila jak střela a zabrzdila až u prasátka, div se o něj nepřerazila . Hned ho celé očuchávala a obíhala a přestože prasátko viděla poprvé v životě, rozhodně se ho nebála. Dostala jsem povel přivolat si psa k sobě. Přestože Cindy má poslušnost výbornou, přeci jen jsem se obávala, jestli bude chtít svůj "úlovek" opustit. Cindy však nezklamala a na přivolání se rozeběhla ke mě a dokonce se si přede mne sedla a čekala až jí přivážu na vodítko. Páni rozhodčí byli spokojeni, dostali jsme zálomek na klobouk a mohli jsme vyrazit na další disciplínu - chůzi u nohy. I tu jsme zvládli a první dvě části zkoušky jsme tedy měli úspěšně za sebou. 

Atak jsme se všichni společně s rozhodčími vydali k naší pojízdné kantýně, kde jsme se všichni občerstvili, uklidnili a sdělili si své zážitky. Čekala nás ale ještě poslední a ta nejobávanější disciplína ze všech......ODLOŽENÍ!!!

Jelikož znám Cindy, jak odložení opravdu neměla nikdy příliž v lásce, věnovala jsem její přípravě opravdu hodně času. Musím přiznat, že Cindy je ale opravdu hodná a poslušná fenečka a velmi brzy pochopila, že tu chvilku se to prostě dá vydržet a že když za to bude pak nějaká ta ňaminka, tak to tedy zvládne...co by bígl pro ňaminku neudělal, že . Z výstřelu jsem obavy neměla, jelikož Cindy je kliďas a i při tréningu strach z výstřelu nikdy sebeméně neprojevila. To jsem ještě však netušila, jakou zkoušku nám okonosti připraví.

Když si všichni odpčinuli a posilnili se, vyrazili jsme na splnění poslední disciplíny. Nervozita samozřejmě stoupala. Nikdo nechtěl na poslední disciplíně vypadnout. Cindy jsem uvázala na místě, které mi určil pan rozhodčí a odešla jsem na místo, kde jsme čekali a Cindy pozorovali. Cindy zůstávala klidně na místě, kde byla uvázaná a čekala. Najednou se ke mě pan rozhodčí naklonil a řekl mi, abych se podívala do mlází........krve by se ve mě nedořezal. Asi 3 - 4m od Cindy si pohopkával zajíc. Cindy sice zajíce zná od nás ze sídliště (je to sice paradox, ale u nás prostě zajíci jsou a není jich málo), ale co udělá jsem netušila. Na sídlišti má zakázáno zajíce honit i na ně štěkat, ale les je les, nervozita ze zkoušek na ní přeci jen znát byla, atak jsem jen zírala a doufala, že to ustojí. Cindy sice hodně věřím, odložení jsme trénovali i ve městě na tarávnících, kdy kolem ní chodili lidi, chodili jí otravovat cizí psi, nebo jí dokonce chtěli někteří lidé "zachraňovat".......jako, že jí tam nějaký hajzl uvázal u stromu a utekl . A Cindy úspěšně všechno ignorovala a opravdu jí nerohodilo nic. Jenže, jak se říká neštěstí nechodí po horách........... atak mi hlavou běželo jen to,že: "To se prostě musí stát zrovna mě!!! " A zajíc je prostě !!!ZAJÍC!!! .............bíglaři vědí, o čem mluvím .............atak jsem tam tak stála, vnitřeně jsou úpěla a doufala a pan rozhodčí to jen glosoval slovy, že tohle ještě neviděl............ Ale Cindy mi udělala snad tu největší radost v životě. Když k ní zajíc dohopkal cca na 2 - 3m!!!!!, zapanáčkoval a hodnotil, co tam má co ten pes dělat na jeho oblíbené cestičce, Cindy jen nastražila uši, napnula snad každý sval v těle, ale seděla a ani se nehnula..............já jsem na rozdíl od ní navíc ještě ani nedýchala . Zajíc chvilku hodnotil situaci a rozhodl se, že Cindy ve vzdálenosti cca těch 2 - 3m obejde. Cindy ho fixovala pohledem dokud neodešel z jejího zorného pole ale ani nepípla, a ani o krok nepopošla. Pak se uvolnila a dál v klidu čekala. Nikdo si neumí představit tu ránu, když mi spadl kámen ze srdce. Ale to nás teprve čekala ta opravdová rána (výstřel) a já jen doufala, že po tomhle zážitku Cindy neudělá nějakou hloupost. Ale výstřel zvládla absolutně bez problémů a už zbývalo jen vydržet posledních 5 min do konce...........5,4,3,2,1.......a bylo to HOTOVO!!!!!!!! Zkoušky byly úspěšně za námi! Pan rozhodčí ještě přede všemi moc chválil Cindy, jak perfektně zajíce ustála a pogratuloval nám. Bohužel, jak prohlásil, bodíky navíc za zvládnutí takovéhle situace v tabulkách nejsou, ale nám to vůbec nevadí, jelikož už jsem věděli, že to MÁME DOMA!!!! 

Pak jsme se všichni sebrali a vydali jsme se zpět do hospůdky.  Páni rohodčí cestou zpět bíglíky moc chválili, jak byli skvěle připraveni a že na ně budou muset přehodnotit názor, jelikož se projevili jako velmi dobře ovladatelné lovecké plemeno. V hospůdce nás už čekal zasloužený obídek a i Cindy si přišla na své . A pak už jen čekání na konečný nástup a závěrečné vyhlášení výsledků.

Všichni pejskové zkoušky úspěšně složili, čímž bych chtěla všem pogratulovat. A když volali k nástupu Cindy s tím, že splnila zkoušky v I.ceně, byla radost opravdu veliká!!!

Na závěr mám potřebu poděkovat všem, kteří se na přípravě zkoušek podíleli. Nerada bych někoho vynechala, ale určitě si veliké poděkování zaslouží Bára Budková i se svým manželem, Kateřina Ryšavá i Kateřina Malíková, skvělá obsluha naší pojízdné kantiny (jména obhužel neznám) a v neposlední řadě všichni páni rozhodčí, kteří byli velice příjemní a svým profesionálním přístupem přispěli k přátelské atmosféře a určitě nezapomenutelnému zážitku.